Bajecnazenska.cz

Nevěra manžela

Poznala jsem se s ním před deseti lety. Seznámili jsme se ještě na vysoké škole a ihned to mezi námi zajiskřilo. Byl to konečně „ten pravý“, měli jsme toho tolik společného, sex byl prostě úžasný, neustále jsme se spolu smáli, ale dokázali jsme řešit i vážné věci. Prostě a jednoduše vzniklo mezi námi to, čemu se říká láska. A bylo nám krásně. Po několika neuvěřitelných měsících jsme spolu začali bydlet.

O rok později to bylo stále tak krásné jako na začátku, jen s tím rozdílem, že jsme již nebyli studenti. On měl skvěle placenou práci, mně se také dařilo, a tak mohl šťastný příběh pokračovat. Po dvou letech společného soužití jsem se za něj provdala, a o dalších šest měsíců později jsem mu porodila našeho prvního syna. Rodinná idylka trvala ještě další rok a půl.

Ale, jak se říká, nic netrvá věčně, ani věčná láska ne. Ten náboj zamilovanosti, který byl mezi námi několik let, začal vyprchávat s narozením syna; na manžela jsem neměla již tolik času, kolik by si on sám představoval, protože jsem se musela starat o naše dítě. Jelikož měl slušnou práci, mohl nás živit sám, a tak jsem se stala ženou v domácnosti. Starala jsem se o dítě, uklízela, chodila na nákupy, no však to maminky s dětmi znají.

Další rok uběhl jako voda. Já se stále starala o domácnost a o syna. On pracoval. Začal více chodit s kamarády do hospody na fotbal a já mu to tolerovala. Chápala jsem, že si chce také někdy odpočinout a poklábosit s někým jiným než jen se mnou. Několikrát do týdne přišel domů opilý a já mu to tolerovala. Někdy v tomto stavu po mně vyžadoval i sex, což jsem rezolutně odmítla. Páchl po alkoholu a cigaretách, byl špinavý z ulepené hospody a válel se po mně v posteli – to už jsem tolerovat nedokázala. Začali jsme se hádat a bylo to mezi námi všelijaké. Jako asi všichni chlapi, i on si stěžoval na nedostatek sexu. Prý se mu už nevěnuji tolik jako dříve. Bylo to těžké období, ale byla jsem připravena za náš vztah bojovat a věřila jsem, že on také.

Po nějaké době se situace uklidnila. On byl klidnější, nosil mi květiny, bral mě na večeře a do divadla (když jsme sehnali chůvu na hlídání) a věnoval se synovi. Byla jsem ráda, že je vše zase v normálu. Změnu jeho chování jsem přičítala jeho práci, protože, jak mi manžel sám řekl, začalo se mu dařit. Byla jsem na něj hrdá a po několika měsících jsem byla opět šťastná. To jsem ale nevěděla, co mě čeká.

Jednoho dopoledne jsem se vydala na pravidelný velký nákup do jednoho obchodního domu. Když jsem nakoupila vše potřebné, chtěla jsem si zajít ještě do jedné kavárny. Kdybych věděla, na co tam narazím, asi bych kávu do konce života radši oželila. U jednoho stolku tam seděl můj manžel s jednou ženou. Zrovna se líbali. Přišlo mi to jak z hodně špatného filmu, ale osud asi chtěl, abych to viděla, a tak tam prostě seděli, on jí objímal, ona měla ruku na jeho stehně, a líbali se. Zůstala jsem stát jako opařená, neschopna pohybu, neschopna slova, neschopna ničeho. On zřejmě cítil můj pohled, protože se po několika okamžicích podíval mým směrem a můj pohled oplatil zděšeným a překvapeným výrazem.

A takhle jsem zjistila, že mě manžel podvádí. Už jsem znala i důvod, proč se najednou změnil v ohleduplného muže, kterému najednou nevadí, že se mu neoddám každou noc. Mělo mě to napadnout, a když teď na to zpětně vzpomínám, sypu si popel na hlavu, protože víc očividné už to snad ani být nemohlo. On se mi samozřejmě snažil vysvětlit, že to není tak, jak to vypadá, ale oba jsme již předem věděli, že slova nemají smysl. Byla to nějaká žena od něj z práce, a tak mě napadlo, že mi nelhal, když říkal, že se mu v práci začalo dařit. Nechtěla jsem nic vědět. Nechtěla jsem ho vidět. Nepodvedl jen mě, ale i našeho syna. Když za mnou přišel s prosíkem, ať mu odpustím, bylo na něm vidět, že ho to opravdu mrzí, ale na to už bylo pozdě. Já jsem se mu už ale nemohla podívat do očí. Při pohledu na něj se mi totiž ihned vybavila ta scéna v kavárně. Jsem ráda, že jsem neviděla víc. Nejhorší na tom všem bylo, že mi nic nevyvracel. Po chvíli zapírání mi téměř dobrovolně vyzradil, jak to je mezi ním a tou ženou z práce. Po další chvíli z něj vypadlo, že ji miluje.

Nyní je rok 2014 a já jsem opět šťastná, tedy, momentálně se cítím nejšťastněji za posledních několik let, i když už bylo samozřejmě lépe. S manželem jsem se rozvedla. Po jeho „odhalení“ se do měsíce odstěhoval. Třikrát týdně se vídá se synem, ale mezi námi je to stále takové divné a napjaté. Nehodlám mu odpouštět, i když bych mohla, protože s tou ženou, kterou tak strašně miloval, již není. Opustila ho půl roku poté, co ode mě odešel. Poté se ke mně chtěl vrátit, což mě hodně dopálilo. Co si jako myslí, že budu skákat, jak si on zapíská? Jsem ráda, že je mezi námi konec.

Nyní se cítím se svobodně, volně, cítím se opět jako já. Žiji spokojený život se svým synem a žádný nový pan Dokonalý v mém hledáčku zatím není.

Všem podvedeným ženám: nenechte se sebou zacházet jako s kusem hadru a postavte se k celé situaci čelem. Nedělejte ze sebe chudinky, protože to nikam nevede. Ukažte jim, že jste se přes jejich nevěru přenesly. Prostě a jednoduše, buďte silné ženy.



Leave a Comment

Login to your account

Can't remember your Password ?

Register for this site!